Přiznám se, že ačkoli už mi před pár lety bylo padesát, za svého života jsem se dosud nesetkala s nikým, kdo by byl nevidomý. Ano, párkrát jsem nevidomému pomohla přes silnici anebo do autobusu, ale jen v případě, že si to vyžádal. Vím, že „nevyžádanou pomoc“ nemají rádi. Nicméně větší zkušenost s těmito lidmi nemám.
Jedna z mých kamarádek nedávno absolvovala týdenní pobyt v klášteře, který byl zaměřen na mlčení. Hm, to není špatný.. říkala jsem si. Člověk si utříbí myšlenky v hlavě, ponoří se víc do sebe.
Vduchu mě napadala myšlenka, že víc by mě zajímal pobyt ve tmě, který je teď taky hodně IN a na vnitřní svět to může mít podobně pozitivní dopad. Ale brát si kvůli tomu dovolenou, to by se mi asi nechtělo.
Dávejte velký pozor na to, co si přejete a o čem přemýšlíte.
Jak člověk stárne, začínají ho napadat různé věci. Setkala jsem se s blízkými příbuznými či známými, kteří byli upoutáni na lůžko a nejbližší okolí se o ně muselo starat. V některých případech se mne to hodně emočně dotýkalo.
Hlavou mi vždy prolétla myšlenka, že bych nikdy nechtěla zažít to, být někomu na obtíž nebo zůstat na jiných zcela závislá. Zřejmě i proto, se snažím být co nejvíce soběstačná, abych nemusela jiné žádat o pomoc.
JENŽE jak se říká: „odříkaného chleba největší krajíc„.
Z čeho máme největší strach, to k nám přijde, abychom si vyzkoušeli jak to zvládneme.
A tak se jednoho pátečního rána normálně vzbudíte, nasnídáte se, nakrmíte kočičky, doma něco poklidíte a děláte chvíli na PC (mám zkrácený úvazek, takže pátky bývám doma, pokud nemám klienty v poradně).
Kolem 12. hodiny vás začne škrábat pravé oko, jako byste měli nějakou alergii. Zpočátku si toho nevšímáte, ale po dvou hodinách už je to nesnesitelné. Berete si tedy léky na alergii a pro jistotu si kapnete oční kapky.
Jenže ono to nezabírá a ve 4 odpoledne oko bolí tak nesnesitelně, že se zvládnete v rychlosti obléknout a vyrazíte na pohotovost. Naštěstí máme nemocnici 10 minut pěšky od domu. Ale běžte někam, když skoro nevidíte.
Pak asi hodinu čekáte, než přijde lékař, další hodinu než vyšetří 2 pacienty před vámi a po 3 hodinách (HURÁÁ) odcházíte z pohotovosti s diagnózou zánět rohovky a zánět spojivek.
V tuto chvíli už opravdu nevidíte NIC, protože obě oči vám slzí proudem a jsou tak oteklé a bolavé, že nejdou ani otevřít. Jako by někdo rozbil sklenici na tisíc kousků a chrstnul vám je do očí.
Posledními silami jedno z méně zasažených očí otvíráte na škvírku, abyste v kabelce vyšátrali mobil, najdete číslo na manžela, aby vás vyzvedl a odvezl domů. Došmátráte se před budovu nemocnice a čekáte…….
No, holka, tak se ukaž! Prožij si, jaké to je, být na někom ABSOLUTNĚ závislá.
Ty bláho, tomu se říká peklo na zemi. Kdo to nezažil, tak nepochopí.
Nemůžete NIC. Ne nemůžete. NEDOKÁŽETE nic.
Nezvládnete dělat běžné věci, na které jste byli zvyklí, jako uvařit čaj nebo namazat si chleba.
Najednou se ten známý svět kolem vás změní na svět plný nástrah. Obývák, o kterém si myslíte, že znáte každý jeho čtvereční centimetr, se náhle změnil na minové pole.
Z každého koutu na vás vyskakují věci, o kterých už dávno nevíte, že tam jsou. Tu zakopnete o židli, jindy vás povalí taburetka (nebo vy ji). Svou nemotorností shodíte hrníček s čajem a rozlijete na koberec. Chcete si poslechnout hudbu z mobilu a zjistíte, že vám chybí špuntík u sluchátka, který asi zůstal v kapse kabelky. Ale možná vypadl někde jinde….
Bez očí ho FAKT NENAJDETE!
A jestli jste doteď měli dojem, že máte „jen“ 2 kočky, tak jich najednou po bytě běhá asi 10 a všude na vás číhají.
Ty věci tu byly vždycky, jen jsem je brala tak nějak automaticky. Stejně jako svého manžela. Poslední dobou jsem hodně přemýšlela o tom, kam se náš vztah ubírá, když on bývá dlouho v práci a potkáváme se až večer na chvíli, než jdu spát já. O tom, že bychom spolu měli trávit více času, abychom se neodcizili.
Častokrát jsem na něj byla naštvaná, protože většina péče o domácnost byla na mně, a než došlo na přitlučení nějaké poličky, tak to mnohdy trvalo i měsíc/e 🙂 Byly dny, kdy jsem měla chuť se na všechno vykašlat a jít si hledat štěstí jinde. Ale vždy se zas vyčasilo.
První tři dny se o mně moji dva muži (manžel a syn) starali jako o miminko. Ty dny mi splývají a skoro si nic nepamatuji, protože jsem je téměř celé prospala, nacpaná prášky proti bolesti. Manžel mě vodil na wc nebo kam bylo třeba, vařil mi čaje, nosil jídlo, nastavil si budíka a co 2 hodiny mě budil a kapal do očí antibiotické kapky. Syn převzal péči o domácnost a jídlo.
Čtvrtý a pátý den už jsem jedno oko na chvíli mohla otevřít na maličkou škvírku.
Tyto dny jsem proležela v posteli. Co dělat, když nemůžete číst, psát, sledovat „seroše“ na PC, přečíst si e-maily nebo koukat na FCB do mobilu?
Jste úplně odstřižení od okolí. I když je plný byt lidí, cítíte se sami. Sami, uzavřeni ve svém světě. Nemůžete ani nikomu zavolat, protože na mobilu NIC nevidíte! Všechno je rozmazané přes přívaly slz z očí. Ani napsat blbou zprávu na Whatsapp nebo SMSku. Lidi vám píšou a vy musíte prosit členy rodiny, aby vám to přečetli a odpověděli za vás.
Nezbylo mi nic jiného, než požádat někoho, aby mi otevřel YouTube a pouštěla jsem si pořád dokola nějaké meditace. Někdy jsem usnula, ale věšinou jsem přitom přemýšlela nebo se zabývala svými pocity.
Cítíte velkou bezmoc, strach, vztek, chtěli byste křičet, dupat, možná i lehnout si na zem a kopat nožičkami (kdybyste se nestyděli), brečet, ale víte, že těmi slzami by vás oči bolely mnohem víc, tak je raději potlačíte. Trpíte bolestmi a upadáte do role oběti.
Začínáte přemýšlet o sobě. O tom – PROČ ZROVNA JÁ??? Tak dlouho už se zabývám osobním rozvojem, myslím si, že už jsem se zbavila mnoha negativních věcí a mohla bych mít ten život příznivější, než byl v minulosti. Tak proč zas nějaká zkouška? Cítím rozladění z toho, že život neběží podle mých představ (áá zase ta kontrola! potřebuji mít všechno pod kontrolou!) 🙂 Vlastní sebe manipulace.
Hledám ty správné důvody toho, proč jsem na pár dní oslepla. CO NEVIDÍM nebo CO ODMÍTÁM VIDĚT??
Teď půjdu životem s větším nadhledem, tolerancí a láskou sama k sobě. A s velkou pokorou si budu vážit všech, kteří mají jakýkoliv handicap a zvládají to levou zadní.
Vás, kteří jste dočetli až sem obdivuji z celého srdce, neboť můj dnešní příběh je hodně dlouhý 🙂
Líbil se vám můj článek? Sdílejte ho, ať se dostane k více lidem. Máte pocit, že souzníte s mými názory? Najdete mne na Facebooku na stránce Hana Randáková/Průvodkyně pro ženy.
Jste-li žena, která už bouchla do stolu a řekla si DOST! – už konečně změním svůj život, zvu vás do své Facebookové skupiny zdarma Šamanky všedního dne.
Najdete v ní ženy na stejné vlně, takové, které se zajímají o věci, mezi nebem a zemí, ty, co ví, že se věci nemění „jen tak“, ale že pro to musí něco udělat. Jsou ochotné do sebe investovat čas i peníze, protože se mají rády. Zkrátka udělaly první krok – rozhodnutí ke změně.
K dispozici můžete mít mou maximální podporu a spoustu užitečných tipů, informací a každý týden karetní výklad s krystaly. Získáte spoustu skvělých informací a občas vysílám živě do skupiny EFT terapii na aktuální téma. Pomůže vám to zpracovat různé bloky.
Možná byste se chtěli mrknout i na můj Instagram nebo Tiktok.
Mějte úžasné dny. Šťastné kroky v životě vám přeje
Líbil se vám můj článek? Sdílejte ho, ať se dostane k více lidem.
Máte pocit, že souzníte s mými názory? Najdete mne na Facebooku na stránce Hana Randáková/Průvodkyně k novému ženství.
Jste-li žena, která se konečně rozhodla udělat změnu ve svém životě a potřebujete k tomu trošku pošťouchnout, zvu vás do své Facebookové skupiny zdarma Šamanky všedního dne.
Najdete v ní ženy na stejné vlně. Takové, které se zajímají o věci, mezi nebem a zemí, ty, co ví, že se věci nemění „jen tak“, ale že pro to musí něco udělat. Jsou ochotné do sebe investovat čas i peníze, protože se mají rády. Zkrátka udělaly první krok – rozhodnutí ke změně.
K dispozici můžete mít mou maximální podporu a spoustu užitečných tipů, informací a každý týden karetní výklad s krystaly. Získáte spoustu skvělých informací a občas vysílám živě do skupiny EFT terapii na aktuální téma. Pomůže vám to zpracovat různé bloky.
Najdete mě také na LinkedIn, Instagramu a Tiktoku