Kdo  jsem?

Jsem terapeutka a lektorka.

Mou vášní je pomáhat lidem nalézt své ztracené sebevědomí a lásku k sobě.

Můj  příběh

aneb jak jsem se dostala k pomáhání druhým

Poslední dobou se častokrát přistihnu, že si potichu pobrukuji a jsem veselejší. Přemýšlím, čím to je? Zřejmě to bude tím, že po velmi dlouhé době cítím, že žiji šťastný a naplněný život. Vlastně žiji svůj sen… 

Jsem mámou dvou dospělých dětí - dcery (28) a syna (26) a již téměř 29 let manželkou skvělého manžela. Všichni jsou mi oporou a troufnu si říct, že máme velmi dobré vztahy.

Pracuji ve státní organizaci jako lektorka kurzů pro dlouhodobě nezaměstnané. Některým pomáhám změnit přístup k práci, jiným zase zvednout sebevědomí a vytáhnout je z deprese dlouhodobé nezaměstnanosti. Těm, kteří jsou už hodně na dně, poskytuji i krizovou intervenci.

Ve volném čase se věnuji své kineziologické poradně, kde pracuji jako terapeutka.

více informací na  https://kineze.cz/

Používám tyto terapeutické techniky:

  • Kineziologie One Brain
  • Hlubinná abreaktivní terapie (regrese)
  • Bachovy květové esence
  • Harmonizace energie dělohy
  • Vnitřní dítě a jeho štěstí
  • Hlubinná prenatální terapie
  • Odblokování nefunkčních programů (program musím, pocity viny, spasitelský syndrom a další)
  • Terapie Access Bars - harmonizace traumat pomocí jemné stimulace 32 bodů na hlavě

 

Pomáhám lidem od jejich trápení

Klienti se na mne obrací s různými tématy, poslední dobou nejčastěji s tím, že jsou obětí manipulace, bojí se říct svůj názor, mají strach odmítnout něčí žádost o pomoc, aby ho neztratili nebo neranili. Zkrátka chtějí, abych jim pomohla zvýšit sebevědomí, naučila je říkat NE bez pocitu viny a bránit se manipulaci.

Také mne žádají o pomoc při řešení problémů, jejichž původcem bylo trauma v dospělosti, dětství nebo v prenatálním období (např. fobie, alergie, potíže s učením, strachy, nespavost apod.).

 

Proč zrovna já?

Ano, dnes jsem přiměřeně sebevědomá, dokážu lidem říct co potřebuji a umím i odmítnout, když něco nechci nebo se mi to nelíbí. Ne, nejsem dokonalá. Občas taky něco nezvládnu. Ale dnes už vím, že je to normální a netrápím se tím. Netoužím po dokonalosti.

"Když se ohlédnu pár let zpátky, nebývala jsem taková"

 

Od malička jsem byla na veřejnosti velmi tiché dítě. Bylo to tím, že táta byl vůči členům rodiny velmi dominantní a maminka zase ta poslouchající. Od rodičů jsem necítila podporu a tak jsem se čím dál víc uzavírala do sebe. Cítila jsem, že jsem JINÁ. Zajímaly mě věci mezi nebem a zemí. Ale nikdo mi nerozuměl.

Táta byl alkoholik, od svých 15 let si ho pamatuji jen jako opilého nebo mimo domov. Hodně mě okřikoval a byly chvíle, kdy jsem se ho i bála. To způsobilo, že  jsem se v komunikaci s ostatními lidmi cítila jako méněcenná, měla jsem pocit, že nikoho nezajímají mé názory a raději jsem mlčela. Když jsem musela mluvit před lidmi, celá jsem zrudla, rozklepala jsem se a utekly mi všechny myšlenky, nedala jsem dohromady kloudnou větu. Začala se mi třást hlava a ještě mi cukalo víčko! Prostě troska. 

Navíc jsem si díky tomu táhla životem nepřiměřený strach z autorit, zejména mužů,  nenávist k opilcům a alkoholu. Když to shrnu, byla jsem takový uzlíček strachu. Bála jsem se všeho a všech.

Chybějící lásku jsem utápěla v jídle. Rodina to ještě podpořila poznámkami typu: „Zase jíš, budeš tlustá jako čuně!“, takže už v 7.třídě jsem se opravdu vypracovala na kvalitní prasátko s velkou nadváhou, což mi na sebevědomí ještě víc ubralo.

Vyústilo to v sociální fobii

Po maturitě jsem nastoupila do práce. Práci jsem dělala dobře, ale jedna kolegyně důchodového věku ve mně asi viděla konkurenci a tak mně začala šikanovat. Nezvládla jsem to a musela odejít. V dalším zaměstnání jsem radši všechny poslouchala, abych neměla problémy.

 

Prohloubení fobie

Ve 23 letech jsem se vdala a 2 dny po svatbě odstěhovala za manželem více než 400 km. Z Ostravy do Ústí nad Labem.

Ocitla jsem se sama v cizím městě, s cizími lidmi (kromě mého muže) a z počátku i bez práce. Když se nám po roce narodila dcera, byla jsem ještě víc uzavřená. Styděla jsem se chodit mezi lidi.

 

"nakopnutí" k mé změně

První

Asi tři týdny po porodu jsem šla s dcerou na běžnou prohlídku k lékařce. Měla nějaký malý problém, na který jsem se chtěla lékařky zeptat. Ale já se styděla a nezeptala! Přišla jsem domů s pláčem a svěřila se mámě, že jsem se nezeptala co dělat.

Tehdy mi velmi pomohla tím, co řekla: 

„Hani, musíš si uvědomit, že teď jsi máma a život tvého dítěte závisí na tobě.

TY JSI JEDINÁ,

kdo se za něj může postavit. To dítě to samo neumí, nezeptá se...“ 

Uvědomila jsem si, jakou má pravdu a tohle mě opravdu „nakoplo“.

Díky, mami!

Druhé

Když mi bylo 25, táta zemřel. Hodně mě to vzalo. Vzpomínám si, že jsem stála v krematoriu před rakví a pozorovala jak zajíždí za ten závěs a pořád mi nedocházelo, že už je to napořád.  Že už ho nikdy neuvidím. Trápil mě tehdy vztek na něj, že jsem mu neřekla, jak hodně nám všem ubližoval a měla jsem pocit, že mě nikdy neměl rád a vztek na sebe, že jsem mu to nikdy nedokázala říct. 

Dnes už jsem mu i sobě dávno odpustila.

Vzrostl můj zájem o posmrtný život, energie duše, reinkarnace a hodně jsem četla knihy na toto téma. Na terapii jsem peníze neměla, tak jsem chodila do knihovny a hltala knihy o tom „jak si zvýšit sebevědomí a naučit se říkat NE“. Tohle období mi také hodně dalo. Posunulo mě v tom, že jsem se dokázala postavit alespoň za své děti, ale za sebe zatím NE.

 

Třetí

Posledním impulzem byla opět šikana na pracovišti. Po 12 letech jsem odcházela úplně vyhořelá, energeticky vyždímaná, na dně a v depresi.

Ve 40 letech jsem vystudovala vysokou školu a začala pracovat úplně v jiném oboru, v organizaci, která pomáhá lidem v krizi a zejména obětem domácího násilí. Byla to pro mne oáza klidu, štěstí a naplnění. Začala se mi však vynořovat má nezpracovaná hluboká témata z dětství a horšila se mi psychika. Chodila jsem na kineziologické odblokování a regresní terapie a různé sebezkušenostní kurzy. Bylo jich mnoho.

Mnohé zkušenosti jsem předávala svým klientkám v práci, ale toužila jsem po tom, mít sama takovou poradnu a pomáhat jim svými silami, ne jen teoretickými zkušenostmi.

Kde jsem teď?

Nyní žiji svůj vysněný sen a pracuji ve své poradně jako kinezioložka a terapeutka.  

Ještě před 3 lety to byl pro mne nedosažitelný sen

Více o terapiích se dozvíte na mých stránkách www.kineze.cz

Co vám mohu nabídnout?

Abych zúročila své osobní i pracovní zkušenosti v krizových službách a zejména v oboru pomoci obětem domácího násilí, ráda bych vám nabídla e-book zdarma "Pryč s manipulací" -  pro vás, kteří vnímáte, že vám schází sebevědomí, sebeláska, nedokážete nikomu nic odmítnout a nezvládáte, když s vámi někdo manipuluje.

Možná někteří máte pocit, že si nic nezasloužíte, že jste pro ostatní lidi neviditelní, že nikoho nezajímá váš názor a nikdo vás nemá rád. 

 

 

Taky jsem taková byla

Mne ta změna k lepšímu stála více než 10 let života

 

Chcete to taky? Jsem si jista, že ne.  Ráda bych vám tento čas ušetřila, abyste se mohli věnovat svým blízkým, naplnění láskou k sobě a cítili se dostatečně sebevědomí a šťastní.

Naučím vás postavit se manipulaci, získat odvahu říct, co si myslíte nebo cítíte, abyste mohli žít spokojený a šťastný život.

Tak,  aby  se  z ustrašeného koťátka

stal 

silný a sebevědomý  LEV

Bude mi ctí, když mi dovolíte doprovodit vás na té cestě...........

 

S láskou       Hanka