Proč máme z některých lidí strach?

Co je to vlastně strach?

Každý z nás ho někdy měl. Strachy jsou různé. Od těch nejmenších (nejbanálnějších) až po ty obrovské strachy. Ovšem subjektivní pohled na jeden určitý strach může mít velmi odlišný rozměr. My dospělí hodně často strašíme děti, abychom si pomohli ve výchově. Někteří rodiče mají velmi široký arzenál strašáků a obměňují ho podle situace např.

„Když tu večeři teď nesníš, tak tě odnese čert!“

nebo

„Ukliď si ty věci nebo zítra řeknu paní doktorce, aby ti píchla injekci!!!“

Pro nás dospělé je to legrace, (i když některý dospělý by se výhrůžky injekce taky bál) jenže malé dítě vždy situaci vnímá jako reálnou. Nedokáže rozlišit mezi výmyslem (lží) rodičů a pravdou. Pro něj je to černá nebo bílá, život nebo smrt… Ono věří svým rodičům, že to tak je. Ještě neprošlo zkušeností, že čerti neexistují. My dospělí už dávno víme, že je to jinak. Co se děje v takovém dítěti si nemusíme vysvětlovat, kromě toho, že mu zakládáme na žaludeční vředy, protože mu při jídle způsobujeme stres.

Samozřejmě nebudeme všechny děti házet do jednoho pytle. Některé jsou citlivější a jiné méně a také záleží na věku dítěte. Tady jsem chtěla jen připodobnit velikost strachu z čerta nebo jiných strašidel.

Dítě stres – dospělý legrace

Stejně tak je to s různými strachy u dospělých. Všechno je vždycky o zkušenostech z prenatálního období, dětství, mládí a dospělosti. Na světě žije 7 miliard a 600 tisíc lidí a každý z nich má úplně jiné, unikátní životní zážitky a zkušenosti. Ano, některé se mohou nějakým způsobem shodovat, ale NIKDY nejsou stejné. A podle těchto zkušeností, jakýchsi zažitých vzorců chování se pak chováme celý život, dokud si to neuvědomíme a nezměníme to.

JAK vznikají takové vzorce chování?

Vzorce mohou vzniknout na základě pozorování rodičů v dětství nebo v rámci interakcí mezi dítětem a rodičem (tzn. dítě něco udělá a rodič se nějak zachová). Z toho si pak dítě vytvoří vzorec chování.

Příklad: matka dítěti opakovaně sděluje, že je důležité nelhat. Pokud něco provede, aby za ní přišlo a svěřilo se. Všechno se dá přece v klidu řešit.. Dítě udělá průšvih, jde za matkou a svěří se. Matka však reaguje velmi neadekvátně, křičí, zbije ho, chrlí na něj zákazy a pak mu tu událost ještě několik let předhazuje. Jaký vzorec chování to může v dítěti způsobit?

Nikdy se nebudu nikomu svěřovat, protože pak mám jen potíže

A od té doby začne radši lhát, protože zjistí, že to je pro něj pohodlnější. Nikdo mu nenadává, nic nezakazuje, vždy z toho nějak vyklouzne. A ještě je lepší hodit to na někoho jiného. Takhle tím proplouvá až do dospělosti. Stane se z něj dospělý, který lže.

Další vzorec chování si můžeme vytvořit tak, že jsme jako dítě na základní škole zažili učitelku, které jsme nějakým způsobem nesedli. Podobnou situaci zažíval můj syn. Byl velmi klidné dítě, které chtělo mít všechny zadané úkoly včetně obrázků ve výtvarné výchově splněny na 100%. Ctil paní učitelku a na všem pracoval velmi poctivě. Jenže paní učitelka byla jiného názoru. Měla doma dva kluky – rošťáky a „nemusela“ takové ty poctivé puntičkáře. Pro ni byl prostě pomalý a se vším se „crcal“. A to mu jasně dávala najevo před celou třídou. Došlo to tak daleko, že syn začal odmítat chodit do školy, každé ráno brečel a nakonec skončil u psycholožky. Zvažovali jsme přesun do jiné třídy a následně došlo i k pohovoru s učitelkou. Naštěstí to bylo na jaře a příští školní rok dostala tato paní učitelka jinou třídu. Všem se nám ulevilo. Nešlo totiž jen o našeho syna. Tímto způsobem pak u dětí vznikají traumata, která se ukrývají hluboko v mozku až do dospělosti a mohou pak už dospělým lidem způsobovat nemalé potíže. I zdravotní.

Takové dítě, když pak vyroste a v zaměstnání potká ženu podobného vzezření nebo způsobu mluvy jako byla paní učitelka a najednou začne mít problémy chodit do práce nebo v blízkosti té ženy se mu dělá zle a vůbec neví proč. Nebo se mu najednou objeví svědivá alergie či začne v její blízkosti kýchat. My přemýšlíme proč se nám objevil zdravotní problém a netušíme proč. Tomu se říká restimulace traumatu neboli znovu oživení.

Tato zasunutá traumata pak krásně pomůže rozklíčovat kineziologické odblokování nebo regresní terapie, které jdou do dětství nebo i dál a ve chvíli, kdy si člověk zvědomí tu starou, schovanou informaci, tak mu zapadnou všechny části skládačky PROČ. Tu událost už nezměníme, ta se stala, ale můžeme změnit emoční zabarvení, tzn. že už pro nás dnes nebude stresující.

Každý náš nový krok v životě je spojen se strachem. Každá životní změna je spojená se strachem. Proto se radši držíme toho starého, nefunkčního, ale známého. Protože se bojíme udělat změnu. Udělat krok do neznáma. Strach je totiž náš nepřítel. Je zákeřný a nemilosrdný. Může se skrývat za každou zatáčkou. Zkrátka máme STRACH ze STRACHU. Někdy nás strach pohltí natolik, že nám ochromení nedovolí udělat ani jeden krok. Někteří lidé pak končí v rukou psychiatra a léků na úzkosti a deprese.

Pokud se vám stává, že máte strach z některých konkrétních osob, je dobré, abyste si sedli, vzali papír a tužku a napsali si proč z nich máte strach a rozebrali to do co nejmenších podrobností. Buďte pečliví, vyplatí se to. Možná přijdete na odpověď na otázku proč?

Záleží také na tom, o jakou osobu se jedná – jde-li o příbuzného, partnera, rodiče, sourozence, kamaráda, učitelku, šéfa/šéfovou, kolegyni v práci

  • Připomíná mi někoho?
  • Připomíná mi chování někoho, kdo mi ublížil/ubližoval?
  • Proč z něj/z ní mám strach – jaké jeho/její chování ve mně ten strach vyvolává
  • Jak se vlastně KE MNĚ chová?
  • Nechávám si ubližovat?Jeho ubližující chování je směřováno jen ke mně nebo i k ostatním? (všímejte si toho)

K čemu nám vlastně je strach? Potřebujeme ho?

Ano. Naše podvědomí ze strachu vytváří obrannou reakci. Představte si, že by lidé neměli strach. Dělali bychom věci, které překračují rámec bezpečí a zřejmě by bylo více nemocí, úrazů, úmrtí atd.. Naštěstí právě přiměřený strach nás od těchto věcí ochraňuje (i když samozřejmě jsou některé výjimky osob, které mají hranici strachu posunutou). Někdy se však stane, že ten strach nás místo ochrany svazuje. Bojíme se pořád a všeho.

Pocit strachu má bohužel ještě množství dalších škodlivých následků. Jak se říká v jednom moudrém přísloví: „odříkaného chleba největší krajíc“ . To znamená, že čeho se nejvíc bojíme, to přitahujeme. Možná si vzpomenete na nějakou situaci u zkoušky, kdy jste si tahali otázky. Neustále jste opakovali „hlavně ať nedostanu 15ctku, tu neumím“ a šup a v ruce jste drželi otázku číslo 15. Nebo jdu po náledí a v duchu si říkám: „hlavně ať nespadnu a nezlomím si nohu!“ bác a už se válím na ledu a noha je zlomená.

Myšlenky se totiž plní a mají velkou moc. A vesmír nezná předponu NE. Takže když vyšlete myšlenku „ať si nezlomím nohu“ tak on to chápe jako ZLOMÍM NOHU 🙂 možná to vypadá legračně, ale ono to tak opravdu funguje. Je to o energii, kterou vysíláme a někdo na druhém konci ji přijímá.

A stejně to funguje i s lidmi. Pokud se někoho bojíte a vysíláte energii strachu, druhý člověk tu energii podvědomě přijme a intuitivně ví, že si k vám může dovolit víc, protože máte strach.


Schválně, dám vám hádanku:

Je noc. V parku za křovím číhá muž na nějakou ženu, kterou by rád přepadl a znásilnil. Přes park jdou v rozmezí 15 minut dvě ženy.

Jedna jde zvesela, pobrukuje si a už se těší, jak si doma napustí vanu a dočte si tu knížku, co má na nočním stolku. Pak jde druhá žena, která se bojí tmy, všude vidí úchyláky a chlapy co ji znásilní. Je celá ztuhlá jak je ve stresu a „nenápadně“ se pořád ohlíží, jestli tam někdo nečíhá.

KOHO ten muž přepadne a proč?

Tu, co se bojí, protože vysílá signály strachu a ten muž je zachytí. Jako lovec a štvaná zvěř, jako pachatel a oběť. Je to úplně jednoduché. Zákony energie.


Ale chápu vás ženy, taky jsem to tak ještě do nedávna měla. Hlavně si neříkejte NE BOJÍM SE 🙂 tím posílíte strach. Mně pomohlo to, co nás naučili na jednom kurzu pozitivního myšlení. Opakovat si věty typu:

Jsem v bezpečí a klidná

Jsem osoba, která potkává milé a příjemné lidi

Všechny situace se vyvíjí v mé nejlepší dobro

A představovat si nějaké příjemné situace (les, louka, zvířátka, děti, partner..)

Co mi také hodně pomohlo proti strachu, bylo přečtení jedné úžasné knížky od Kay Pollaka, Žádná setkání nejsou náhodná. Z této knížky jsem pochopila, že ti lidé, které v životě potkáváme jsou našimi učiteli a i když se k nám chovají špatně, tak bychom jim měli poděkovat, za to, co nás učí.

Možná se to zdá postavené na hlavu. On mi ubližuje, nadává mi a já bych mu měla děkovat? Co je to za hloupost? Ale ano, otočte si to… Co mě učí, když mi ubližuje, když mi nadává?

  1. abych si věci nebrala osobně (jedna ze 4 dohod Dona Miguela Ruize
  2. zřejmě se neumím zastat sama sebe, nedokážu si nastavit hranice, kam až ten člověk bude muset zajít, abych se začala bránit?
  3. když se nebráním, zřejmě se NEMÁM RÁDA

Tohle byla pro mě revoluce v myšlení. Jestli budete mít možnost, přečtěte si ji. Je to malá útlounká knížečka velikosti A5 a myslím, že vám v mnohém změní život jako mně. O tom jak myšlenky působí na náš život si můžete přečíst zde.

Mějte se moc hezky, přeji vám, abyste byli v životě spokojeni a šťastni.

Pokud se vám můj článek líbil, prosím o sdílení a jestli máte pocit, že souzníte s mými myšlenkami, můžete se více dozvědět na mé Facebookové stránce HanaraTerapie nebo mých webových stránkách www.kineze.cz

Co je to vlastně strach?

Každý z nás ho někdy měl. Strachy jsou různé. Od těch nejmenších (nejbanálnějších) až po ty obrovské strachy. Ovšem subjektivní pohled na jeden určitý strach může mít velmi odlišný rozměr. My dospělí hodně často strašíme děti, abychom si pomohli ve výchově. Někteří rodiče mají velmi široký arzenál strašáků a obměňují ho podle situace např.

„Když tu večeři teď nesníš, tak tě odnese čert!“

nebo

„Ukliď si ty věci nebo zítra řeknu paní doktorce, aby ti píchla injekci!!!“

Pro nás dospělé je to legrace, (i když některý dospělý by se výhrůžky injekce taky bál) jenže malé dítě vždy situaci vnímá jako reálnou. Nedokáže rozlišit mezi výmyslem (lží) rodičů a pravdou. Pro něj je to černá nebo bílá, život nebo smrt… Ono věří svým rodičům, že to tak je. Ještě neprošlo zkušeností, že čerti neexistují. My dospělí už dávno víme, že je to jinak. Co se děje v takovém dítěti si nemusíme vysvětlovat, kromě toho, že mu zakládáme na žaludeční vředy, protože mu při jídle způsobujeme stres.

Samozřejmě nebudeme všechny děti házet do jednoho pytle. Některé jsou citlivější a jiné méně a také záleží na věku dítěte. Tady jsem chtěla jen připodobnit velikost strachu z čerta nebo jiných strašidel.

 

Dítě stres – dospělý legrace

Stejně tak je to s různými strachy u dospělých. Všechno je vždycky o zkušenostech z prenatálního období, dětství, mládí a dospělosti. Na světě žije 7 miliard a 600 tisíc lidí a každý z nich má úplně jiné, unikátní životní zážitky a zkušenosti. Ano, některé se mohou nějakým způsobem shodovat, ale NIKDY nejsou stejné. A podle těchto zkušeností, jakýchsi zažitých vzorců chování se pak chováme celý život, dokud si to neuvědomíme a nezměníme to.

JAK vznikají takové vzorce chování?

Vzorce mohou vzniknout na základě pozorování rodičů v dětství nebo v rámci interakcí mezi dítětem a rodičem (tzn. dítě něco udělá a rodič se nějak zachová). Z toho si pak dítě vytvoří vzorec chování.

Příklad: matka dítěti opakovaně sděluje, že je důležité nelhat. Pokud něco provede, aby za ní přišlo a svěřilo se. Všechno se dá přece v klidu řešit.. Dítě udělá průšvih, jde za matkou a svěří se. Matka však reaguje velmi neadekvátně, křičí, zbije ho, chrlí na něj zákazy a pak mu tu událost ještě několik let předhazuje. Jaký vzorec chování to může v dítěti způsobit?

Nikdy se nebudu nikomu svěřovat, protože pak mám jen potíže

A od té doby začne radši lhát, protože zjistí, že to je pro něj pohodlnější. Nikdo mu nenadává, nic nezakazuje, vždy z toho nějak vyklouzne. A ještě je lepší hodit to na někoho jiného. Takhle tím proplouvá až do dospělosti. Stane se z něj dospělý, který lže.

Další vzorec chování si můžeme vytvořit tak, že jsme jako dítě na základní škole zažili učitelku, které jsme nějakým způsobem nesedli. Podobnou situaci zažíval můj syn. Byl velmi klidné dítě, které chtělo mít všechny zadané úkoly včetně obrázků ve výtvarné výchově splněny na 100%. Ctil paní učitelku a na všem pracoval velmi poctivě. Jenže paní učitelka byla jiného názoru. Měla doma dva kluky – rošťáky a „nemusela“ takové ty poctivé puntičkáře. Pro ni byl prostě pomalý a se vším se „crcal“. A to mu jasně dávala najevo před celou třídou. Došlo to tak daleko, že syn začal odmítat chodit do školy, každé ráno brečel a nakonec skončil u psycholožky. Zvažovali jsme přesun do jiné třídy a následně došlo i k pohovoru s učitelkou. Naštěstí to bylo na jaře a příští školní rok dostala tato paní učitelka jinou třídu. Všem se nám ulevilo. Nešlo totiž jen o našeho syna. Tímto způsobem pak u dětí vznikají traumata, která se ukrývají hluboko v mozku až do dospělosti a mohou pak už dospělým lidem způsobovat nemalé potíže. I zdravotní.

Takové dítě, když pak vyroste a v zaměstnání potká ženu podobného vzezření nebo způsobu mluvy jako byla paní učitelka a najednou začne mít problémy chodit do práce nebo v blízkosti té ženy se mu dělá zle a vůbec neví proč. Nebo se mu najednou objeví svědivá alergie či začne v její blízkosti kýchat. My přemýšlíme proč se nám objevil zdravotní problém a netušíme proč. Tomu se říká restimulace traumatu neboli znovu oživení.

Tato zasunutá traumata pak krásně pomůže rozklíčovat kineziologické odblokování nebo regresní terapie, které jdou do dětství nebo i dál a ve chvíli, kdy si člověk zvědomí tu starou, schovanou informaci, tak mu zapadnou všechny části skládačky PROČ. Tu událost už nezměníme, ta se stala, ale můžeme změnit emoční zabarvení, tzn. že už pro nás dnes nebude stresující.

Každý náš nový krok v životě je spojen se strachem. Každá životní změna je spojená se strachem. Proto se radši držíme toho starého, nefunkčního, ale známého. Protože se bojíme udělat změnu. Udělat krok do neznáma. Strach je totiž náš nepřítel. Je zákeřný a nemilosrdný. Může se skrývat za každou zatáčkou. Zkrátka máme STRACH ze STRACHU. Někdy nás strach pohltí natolik, že nám ochromení nedovolí udělat ani jeden krok. Někteří lidé pak končí v rukou psychiatra a léků na úzkosti a deprese.

Pokud se vám stává, že máte strach z některých konkrétních osob, je dobré, abyste si sedli, vzali papír a tužku a napsali si proč z nich máte strach a rozebrali to do co nejmenších podrobností. Buďte pečliví, vyplatí se to. Možná přijdete na odpověď na otázku proč?

Záleží také na tom, o jakou osobu se jedná – jde-li o příbuzného, partnera, rodiče, sourozence, kamaráda, učitelku, šéfa/šéfovou, kolegyni v práci

  • Připomíná mi někoho?
  • Připomíná mi chování někoho, kdo mi ublížil/ubližoval?
  • Proč z něj/z ní mám strach – jaké jeho/její chování ve mně ten strach vyvolává
  • Jak se vlastně KE MNĚ chová?
  • Nechávám si ubližovat?Jeho ubližující chování je směřováno jen ke mně nebo i k ostatním? (všímejte si toho)

K čemu nám vlastně je strach? Potřebujeme ho?

Ano. Naše podvědomí ze strachu vytváří obrannou reakci. Představte si, že by lidé neměli strach. Dělali bychom věci, které překračují rámec bezpečí a zřejmě by bylo více nemocí, úrazů, úmrtí atd.. Naštěstí právě přiměřený strach nás od těchto věcí ochraňuje (i když samozřejmě jsou některé výjimky osob, které mají hranici strachu posunutou). Někdy se však stane, že ten strach nás místo ochrany svazuje. Bojíme se pořád a všeho.

Pocit strachu má bohužel ještě množství dalších škodlivých následků. Jak se říká v jednom moudrém přísloví: „odříkaného chleba největší krajíc“ . To znamená, že čeho se nejvíc bojíme, to přitahujeme. Možná si vzpomenete na nějakou situaci u zkoušky, kdy jste si tahali otázky. Neustále jste opakovali „hlavně ať nedostanu 15ctku, tu neumím“ a šup a v ruce jste drželi otázku číslo 15. Nebo jdu po náledí a v duchu si říkám: „hlavně ať nespadnu a nezlomím si nohu!“ bác a už se válím na ledu a noha je zlomená.

Myšlenky se totiž plní a mají velkou moc. A vesmír nezná předponu NE. Takže když vyšlete myšlenku „ať si nezlomím nohu“ tak on to chápe jako ZLOMÍM NOHU 🙂 možná to vypadá legračně, ale ono to tak opravdu funguje. Je to o energii, kterou vysíláme a někdo na druhém konci ji přijímá.

A stejně to funguje i s lidmi. Pokud se někoho bojíte a vysíláte energii strachu, druhý člověk tu energii podvědomě přijme a intuitivně ví, že si k vám může dovolit víc, protože máte strach.


Schválně, dám vám hádanku:

Je noc. V parku za křovím číhá muž na nějakou ženu, kterou by rád přepadl a znásilnil. Přes park jdou v rozmezí 15 minut dvě ženy.

Jedna jde zvesela, pobrukuje si a už se těší, jak si doma napustí vanu a dočte si tu knížku, co má na nočním stolku. Pak jde druhá žena, která se bojí tmy, všude vidí úchyláky a chlapy co ji znásilní. Je celá ztuhlá jak je ve stresu a „nenápadně“ se pořád ohlíží, jestli tam někdo nečíhá.

KOHO ten muž přepadne a proč?

Tu, co se bojí, protože vysílá signály strachu a ten muž je zachytí. Jako lovec a štvaná zvěř, jako pachatel a oběť. Je to úplně jednoduché. Zákony energie.


Ale chápu vás ženy, taky jsem to tak ještě do nedávna měla. Hlavně si neříkejte NE BOJÍM SE 🙂 tím posílíte strach. Mně pomohlo to, co nás naučili na jednom kurzu pozitivního myšlení. Opakovat si věty typu:

Jsem v bezpečí a klidná

Jsem osoba, která potkává milé a příjemné lidi

Všechny situace se vyvíjí v mé nejlepší dobro

A představovat si nějaké příjemné situace (les, louka, zvířátka, děti, partner..)

Co mi také hodně pomohlo proti strachu, bylo přečtení jedné úžasné knížky od Kay Pollaka, Žádná setkání nejsou náhodná. Z této knížky jsem pochopila, že ti lidé, které v životě potkáváme jsou našimi učiteli a i když se k nám chovají špatně, tak bychom jim měli poděkovat, za to, co nás učí.

Možná se to zdá postavené na hlavu. On mi ubližuje, nadává mi a já bych mu měla děkovat? Co je to za hloupost? Ale ano, otočte si to… Co mě učí, když mi ubližuje, když mi nadává?

  1. abych si věci nebrala osobně (jedna ze 4 dohod Dona Miguela Ruize
  2. zřejmě se neumím zastat sama sebe, nedokážu si nastavit hranice, kam až ten člověk bude muset zajít, abych se začala bránit?
  3. když se nebráním, zřejmě se NEMÁM RÁDA

Tohle byla pro mě revoluce v myšlení. Jestli budete mít možnost, přečtěte si ji. Je to malá útlounká knížečka velikosti A5 a myslím, že vám v mnohém změní život jako mně. O tom jak myšlenky působí na náš život si můžete přečíst zde.

Mějte se moc hezky, přeji vám, abyste byli v životě spokojeni a šťastni.

Pokud se vám můj článek líbil, prosím o sdílení a jestli máte pocit, že souzníte s mými myšlenkami, můžete se více dozvědět na mé Facebookové stránce HanaraTerapie nebo mých webových stránkách www.kineze.cz

Jsem zkušená terapeutka a lektorka. Mou vášní je pomáhat lidem nalézt své ztracené sebevědomí a lásku k sobě. Můj příběh najdete zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Dělají si s vámi ostatní co chtějí a vy nevíte jak se bránit?

    Máte pocit, že jste loutka, se kterou si jiní pohrávají a vy nevíte jak to změnit? V eBooku zdarma Pryč s manipulací se dozvíte 5 zaručených tipů, které vás mohou posunout k větší sebejistotě.

  • Potkáme se na Facebooku
  • Nejnovější články
  • Kategorie