Ovládnou náš svět hypersenzitivní děti?

K napsání tohoto článku, mě inspirovala událost ve vlaku. Je o tom, jak nevědomky můžeme svým dětem ubližovat, aniž bychom chtěli. Jen díky neznalosti. Jsem si jistá, že i já jsem uštědřila svým, dnes už dospělým dětem, mnoho šrámů. Před 30 lety se nevědělo nic o hypersenzitivitě, ani ADHD či ADD. Vše se rozkrývalo postupně.

Ubrečená holčička

Do vlaku přistoupila maminka s asi 5letou holčičkou. Uviděla svou známou, radostně se pozdravily a začaly si povídat. Holčička si mlčky sedla vedle maminky a koukala se na zem. Zajímaly ji víc její krásné botičky než maminčina známá.

Maminka si uvědomila, že holčička nepozdravila. Napomenula ji a požádala, aby „tetě“ podala ruku a pozdravila ji. Holčička pomalu a ustrašeně zvedla ručičku, pak ji rychle schovala za sebe, rozplakala se a otočila zády. Stydlivě si skryla obličej.

Maminka se zlobila a popisovala známé, jak to má s holčičkou těžké, že tohle dělá pořád.
Na jakoukoliv změnu, cizí lidi nebo nové situace reaguje pláčem. Už neví, co s ní. Citlivka jedna!

Je vám to povědomé?

Mám pocit, že citlivost, je v dnešní době nežádoucí element, kterého bychom se měli co nejrychleji zbavit. Jsme tlačeni výkonem, náročnými požadavky, časovým presem, snažíme se stihnout co nejvíce práce za nejkratší čas. Citlivky zdržují, všechno komplikují a bývají nepochopeny.

Nová éra vodnářského věku si však žádá, abychom byli naladěni více na sebe a své potřeby. Abychom byli v harmonii. Jenže harmonii nezískáme hmotnými statky, ale tím, že se zaměříme na vnitřní, duchovní hodnoty.

Od 90. let přichází na svět více hypersenzitivních dětí

Dnes už je mnoho z nich dospělých. Pro rodiče z generací Boomers či GenX, které nebyly zvyklé fňukat, všechno vydržely díky spartanské výchově, je velmi těžké tyto děti vychovávat. Velmi je rozčilují svým častým pláčem, fňukáním, tím, že si všechno berou osobně, hned upadají do „depky“ a nic nevydrží.

Nazývají je rozmazlenci

Ve škole získají nálepku poruchy učení/poruchy pozornosti, pomalost nebo mírnou opožděnost. Pokud podstoupí psychologické vyšetření, většinou je jim přiřazena diagnóza syndromu HSC (Higly Sensitive Child Syndrom).

Díky tomu jsou zařazeni mezi „nemocné“ (mají přece diagnózu), divné či jiné. Stávají se skvělými adepty na šikanu.

Hypersenzitivita = nálepka citlivky

Přemýšlím nad tím, proč my lidé, máme pořád potřebu označovat ty, co nezapadají do většinového systému. Místo abychom je podpořili a pomohli, ukazujeme na ně prstem.

A proč má společnost pocit, že u těchto lidí (nejde jen o děti) je něco špatně a měli by s tím něco udělat?

Citlivost je přece přirozená vlastnost každého člověka. Tak proč ji potlačovat léky, místo abychom se s ní naučili zacházet?

Můj pohled na toto téma je ten, že právě většinová společnost, by se měla naučit větší empatii a citlivosti. Vnímám to jako chybějící aspekt současné společnosti. Ale nechci být příliš pesimistická, za poslední léta vidím mírné zlepšení.

Jak to vnímáte vy?

Toužíte se dozvědět, zda patří vaše dítě mezi hypersenzitivní jedince?

Nebo vás zajímá, jestli vy sami jste hypersenzitivní? Vyplňte si kvíz, ve kterém si uděláte jasno.
Pokud ho vyplňujete jako dospělí za sebe, vyplňujte ho tak, jak si pamatujete, že jste to prožívali v dětství.

Kvíz se otevře na nové kartě kliknutím na obrázek.

V následujících článcích vám řeknu o hypersenzitivitě něco víc, dozvíte se i nějaký příběh z mé terapeutické praxe i osobního života.

Mějte krásné a laskavé dny mezi svými bližními. Vaše

Jsou pro vás mé články zajímavé? Chcete být mezi prvními, kdo je bude číst? Přihlaste se k odběru novinek a nový článek poletí ihned k vám.

Zdroj informací: Hypersenzitivní děti, Antje Gertrud Hofmanová a mé zkušenost z vlastní terapeutická praxe.