Velikonoce– svátky jara, beránků nebo úzkost, strach a trauma?

Z historie vyplývá, že Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem a oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Byl nazván Beránkem Božím, a proto se na jeho počest konaly hody, kde se jedly jehněčí pečínky. Jehňat však byl nedostatek, proto se místo pečeně začaly péct beránci ze sladkého těsta.

Vejce symbolicky znamenají oslavu plodnosti a říká se, že:

na Velikonoce by každá rodina měla sníst alespoň jedno vejce společně, aby po celý další rok držela při sobě

Většina lidí vnímá Velikonoce jako svátky, kdy si mohou odpočinout, pořádně se najíst, mají prodloužený víkend a lenoší anebo některé rodiny vyráží na hory, chaty, společně do přírody za pohybem.

Říká se jim romanticky svátky jara a plodnosti. Dívka, aby takzvaně „neuschla“ a měla novou životní energii, by měla být vyšlehána. Nikde však není specifikováno jakým způsobem.

Když jsem byla malá holčička, nechápala jsem tu nespravedlnost, že kluci nás mohou beztrestně „mlátit“ a my holky nemáme šanci jim to vrátit. Pak šel čas, já se ocitla na druhém stupni základní školy, a tam už jsme s kamarádkami vzaly spravedlnost do svých rukou.

Vždy v úterý po Velikonocích jsme si (my holky) přinesly pomlázky a hezky jsme to těm našim pondělním koledníkům nandaly zpátky

Po nástupu na střední školu, pro mne Velikonoční svátky byly dlouhá léta trestem a následně traumatem. Pocházím z kraje, kde se slavily dost brutálním způsobem, takže jsem mnohdy končila s velkými „jelity“ po celém těle.

Agresivita koledníků rostla, čím více promile alkoholu v krvi měli, a jako „koledovací“ pomůcky používali např. pomlázku, upletenou ze stáhnuté bužírky z drátů, nebo velké vařečky, někteří sehnali i jalovec. Hlavně aby to bolelo co nejvíc.

Jiní si zase s sebou nosili kvanta „smrdutých“ voňavek či plnou sifonovou láhev.


Tehdy jsem Velikonoce nenáviděla a prosila rodiče, abychom odjeli raději pryč


Ve 20 letech jsem se seznámila se svým nynějším manželem a z prvních Velikonoc jsem měla docela strach. Nevěděla jsem, jak budou probíhat. Svěřila jsem se mu se svými obavami a vysvětlila, proč je mám.

Zjistila jsem, že máme z Velikonoc oba dost podobné, nepříjemné pocity. Vyprávěl mi, jak ho táta nutil chodit po okolí na pomlázku. Nesnášel to, ale musel – co by si o nich sousedi pomysleli?!

A tak léta trpěl, a když to šlo, vzbouřil se a odmítl tento zvyk dodržovat. Podobným způsobem tchán po čase znepříjemňoval Velikonoce i našemu synovi, který se nakonec taky zasekl.

Když jsme s manželem začali společně žít, zpočátku jsem stále ještě mívala úzkosti, spojené s blížícími se Velikonocemi. Nebála jsem se toho, že by mě manžel vyšlehal, ale toho, co přijde zvenčí.

Ačkoli jsem žila 400km od svého původního domova, a ti tehdejší „koledníci“ mě již nemohli ohrozit, o Velikonocích jsem se stávala „mrtvým broukem“, který není doma a nikomu neotevírá.

Stále mě však přepadaly strachy a úzkosti, když se ozval domovní zvonek

Děti rostly a koledníci začali chodit za naší dcerou. Stalo se však to, že díky traumatům se můj i manželův vzorec chování „nesnáším Velikonoce“ přenesl i na ni. Vlastně na obě děti.

K upevnění vzorce došlo ještě v roce 1997, kdy na Velikonoční pondělí zemřela manželovi maminka. Náhoda?

Trvalo mi více než 20 let, než jsem se toho vzorce zbavila. Nejvíce mi pomohla kineziologie. Prošla jsem několika odblokováními, jejichž součástí bylo i odpouštění a také jsem potkala knihu Miguela Ruize Čtyři dohody, z nichž mne oslovily nejvíce první dvě:

  1. Neberte si nic osobně

  2. Nevytvářejte si žádné domněnky

  3. Nehřešte slovem

  4. Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete

Jak je to se mnou dnes?

Naše Velikonoční kočička Ennie

Na Velikonoce se těším, zvlášť na to volno 🙂 Snažím se, aby i náš byt něčím připomínal blížící se svátky. Dekorace, vajíčka, beránek a sváteční pohoda. Samozřejmě nejcennější chvíle jsou vždycky ty, kdy je rodina pohromadě.

Snad jsem vás touto úvahou nad Velikonocemi příliš nerozesmutnila. Mým cílem bylo to, aby ženy, které mají podobné pocity jako já věděly, že je to NORMÁLNÍ a hlavně

ŽE SE S TÍM DÁ NĚCO DĚLAT

Samozřejmě pokud budou chtít…..

Pokud se vám můj článek líbil, prosím o sdílení a jestli máte pocit, že souzníte s mými myšlenkami, můžete se více dozvědět na mé Facebookové stránce HanaraTerapie nebo mých webových stránkách www.kineze.cz

S láskou Hanka

Jsem zkušená terapeutka a lektorka. Mou vášní je pomáhat lidem nalézt své ztracené sebevědomí a lásku k sobě. Můj příběh najdete zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Dělají si s vámi ostatní co chtějí a vy nevíte jak se bránit?

    Máte pocit, že jste loutka, se kterou si jiní pohrávají a vy nevíte jak to změnit? V eBooku zdarma Pryč s manipulací se dozvíte 5 zaručených tipů, které vás mohou posunout k větší sebejistotě.

  • Potkáme se na Facebooku
  • Nejnovější články
  • Kategorie