Emoce jako klíč k úspěšnému hubnutí: můj příběh

Emoční nadváha a hubnutí jsou moje celoživotní témata

Za svůj život jsem zhubla už stovky kil a taky stovky přibrala zpět. První dietu jsem držela už
ve 12 letech. Přesto jsem to nevzdala a pracuji na tom dál. Toužila jsem vyhrát nad svými emocemi a zhubnout. Dnes už nebojuji. Pochopila jsem, že nadváha je mojí součástí a dokud s ní budu bojovat, bojuji sama se sebou. Je to únavné a vyčerpávající. 

Pokud chci, aby odešla, potřebuji ji nejdříve přijmout a poté ji nechat odejít.

Do 6 let jsem byla hubeňoučká holčička, což se mým rodičům, ani lékařům nelíbilo, a tak jsem putovala do nemocnice za účelem vytržení nosních mandlí. Všichni mé pozdější tloustnutí spojovali s vytržením mandlí, ale já dnes už vím, že mandle tím důvodem nebyly. Teda trochu ano, ale hrály v tom úplně jinou roli.

Zažila jsem řetězové emoční trauma

1. Poprvé v životě jsem byla v cizím prostředí (nemocnice) bez rodičů. (strach)
   
2. Dlouhá léta se mi objevovala vize, jak sedím přikurtovaná ke křeslu a blíží se ke mně lékař schovaný za rouškou s kleštěmi v ruce, sestra mi drží pod bradou “ledvinku”. Ohromná bolest a prýštící krev z mého nosu a krku. Scéna jako z hororu. (úzkost, panika, strach)
   
3. Holčičky, které byly se mnou na pokoji a trhali jim krční mandle, dostávaly na zklidnění bolesti ZMRZLINU a já ne, protože mi trhali  jen nosní mandle. (závist, nespravedlnost, vztek)
4. Vše se odehrálo na přelomu srpna a září, takže jsem přišla o klasický rituál prvňáčka a první den ve škole. (lítost)
   
5. Přišla jsem do třídy po týdnu, kdy děti už byly adaptované a seznámené. Připadala jsem si na vedlejší koleji. Nikoho jsem neznala a cítila jsem se velmi osamělá. (smutek, bezmoc)

Všechny tyto emoce jsem začala zajídat.

Uklidňovalo mě to. Nic jiného jsem neuměla. Mé podvědomí zjistilo, že mi to pomáhá, a tak vznikl program, který trval celý život. 

Moje váha byla jako na houpačce

Když jsem byla šťastná a spokojená, šla sama dolů. Jakmile přišly nějaké životní krize nebo potíže v práci, jediná útěcha byla v jídle. Navíc jsem v průběhu období teens zažila 3x ataku se sexuálním podtextem. (Nevhodné poznámky k mému tělu od učitelky tělocviku, osahávání a pokus o znásilnění). Čímž jsem si potvrdila, že mé tělo je pro mě nepřijatelné. Vznikl začarovaný kruh. Hubnutí bylo můj denní chleba.

Čím víc jsem byla nespokojená, tím víc jsem jedla.

A čím víc jsem jedla, tím víc jsem byla nespokojená sama se sebou a se svým tělem. Zoufalá situace, která mě opakovaně přiváděla k různým výživovým poradcům. Většina z nich byla hubená jak lunt a v životě hubnutí nepotřebovali. Nedokázali pochopit, jak zoufale se člověk s nadváhou cítí. Většina návštěv byla jen o jídelníčku a jasných pravidlech:

Abys zhubla, MUSÍŠ…

Nikdo z nich se mnou nikdy nemluvil o emočním jedení nebo myšlenkových vzorcích z rodiny. Natož aby se mě ptali na můj vztah s rodiči.

Jídelníčky, jídelníčky, jídelníčky

Každé malé dítě ví, že když chce zhubnout, tak musí mít kalorický deficit. V té době jsem začala různě experimentovat se svým tělem. Střídala výživové směry. Přidala půsty. Nejprve jednodenní, pak vícedenní a nakonec i několikatýdenní. Trápila jsem své tělo hladem a očekávala od něj skvělý výsledek. 

Tělo bylo natolik vyčerpané, že jakmile jsem se vrátila k normální stravě, zase začalo nabírat. 

Vůbec mě nenapadlo, že nadváha souvisí se stavem mých emocí

A tak  moje váha stoupala a stoupala. Když jsem v roce 2021 začala podnikat, bylo postcovidové období a moje terapeutická práce spočívala v sezení za počítačem a poskytování terapií online. 

Práce, kterou miluji, mě natolik pohltila, že jsem se zapomněla hýbat a častokrát zapomínala i jíst a pít. Během necelého roku jsem přibrala skoro 10 kilo a moje váha vylezla až k 90 kilogramům. Nikam jsem nechodila. Doma se oblékala do pohodlných věcí a ani si nevšimla, že už nezapnu kalhoty, a v tričkách je vidět větší a větší pneumatika na bříšku.

Dlouho jsem to neřešila. Ale moje tělo to řešit chtělo.

Kolaps vysokého krevního tlaku, všechny příznaky menopauzy najednou (záněty močových cest, ledvin, dělohy), úzkosti, panické ataky. Tři měsíce strávené v posteli mě přesvědčily o tom, že takhle to dál nepůjde.

V průběhu let hubnutí jsem nastudovala spoustu literatury. Teoreticky vím, jak se stravovat. Vím mnoho o makroživinách, mikroživinách, hormonech. Jak to v těle funguje i jaká jídla hormony ovlivňují. Ale co s tím, když to v praxi nefunguje. Když nevíte, jak s tím pracovat, tak to sami nezvládnete.

Emoce jsou silnější než nějaké znalosti.
Převálcují vás a zastaví hubnutí.

Ano, na pár měsíců se dokážete ovládnout a zase hubnout. Jenže když přijde emoční krize, sklouznete zase zpátky do závislosti uklidnění se na jídle.

Můj příběh možná vypadá dost beznadějně, ale teď, když ho píšu už vím, že jsem dokázala své emoce zkrotit a dokonce si troufám říct, že jsem vytvořila ucelený systém, díky kterému pomáhám i jiným ženám, které s emočním přejídáním bojují, aby přestaly bojovat a začaly se mít rády. Jejich tělo pak rozkvete a zeštíhlí.

Vytvořila jsem online kurz Cesta ke štíhlému tělu vede přes hlavu. Trvá 3 měsíce a nejde o kurz hubnutí, ale o změnu přístupu k vlastním emocím, myšlenkám a fyzickému tělu.

Kurz teď momentálně neběží, ale možná by vás zajímal webinář 10 nejčastějších myšlenkových vzorců, které brání hubnutí nebo meditace Ploché bříško a štíhlý pas, která vám pomůže zpracovat váš vztah s maminkou (což bývá častou příčinou hromadění tuku na bříšku).

Mějte krásné dny. Vaše

Zajímají vás moje články?
Chcete aby vám neuniklo pokračování? Přihlaste se k odběru a budete mezi prvními, které budu o novém článku informovat.