NIKDY neříkej NIKDY aneb jak jsem se zbavila fobie z hadů

Už od malička miluju zvířata. Všechna. Tedy, skoro všechna. Mám panickou hrůzu z velkých pavouků a fobii z hadů. To jsou moje noční můry. Možná jsem v některém z minulých životů zemřela na uštknutí jedovatým hadem nebo pavoukem.

Kdo ví…

Jako dítě jsem měla to štěstí, že jsem mohla mezi zvířaty vyrůstat. Bydleli jsme v domku vedle příbuzných, kteří provozovali zahradnictví a k tomu chovali spoustu zvířat. Psa, kočky, slepice s kuřátky, kachny, husy, strašidelné krůty a také ovce s jehňátky. Abych nemusela do jeslí, maminka mě dala na hlídaní k tetě.

Spoustu času jsem trávila hraním si se zvířátky tehdy i později, když jsem byla větší.

Milovala jsem je. Byli to mí kamarádi. Věděli o mě všechno. V té době vzniklo to silné pouto a moje velká láska ke zvířatům všeho druhu.

Na táboře jsem zachraňovala žáby, na bramborové brigádě zase myši z pod jedoucího traktoru, o dovolené v Beskydech s bráškou lovila mloky z děr, abychom si prohlédli tu jejich barevnou krásu a zase je vypustili zpět. S dědou jsem na chatě chodívala pozorovat srnky, jak se schází na kraji lesa za soumraku.

Doma jsem měla alespoň fenku Ritu (to je na vesnicích celkem běžné mít psa u domu), nic dalšího mi „nebylo povoleno“. Zvláště NE kočky – prý smrdí. A tak jsem kontakty se zvířaty vyhledávala jinde.

Rituška

Z morčete a křečka mít fobii nemusíte

I když, znám i takové lidi, kteří je mají. Nikdy nevíte, co vás v životě potká. Fobie mohou vzniknout v dětství nebo i v předchozích životech.

Vzpomínám si, jak jsem jednou od kamarádky dostala morče a s radostí ho přinesla domů. Jenže rodiče s tím nesouhlasili a já musela morče vrátit. Byla jsem tehdy hodně smutná, zklamaná a rozčarovaná. Nedokázala jsem pochopit PROČ si ho nemůžu nechat? Možná jsem to pochopit odmítala.

Když jsem dorostla do věku teenagerů, přestala jsem se doma ptát na povolení a začala si pořizovat malé tvorečky sama. A tak naší domácností prošlo pár myšek a několik křečků. Nejvíce si pamatuji křečka Karla. Byla s ním legrace. Byl společenský a hodně přítulný, pořád chtěl být se mnou na mém rameni.

Šila jsem si tehdy nějaké oblečení a nevšimla si, že mi na zem spadly kousky ústřižků látky. Ten hamoun si je nacpal všechny do pusy a zřejmě se udusil. Vystrojili jsme Karlovi královský pohřeb a dodnes leží na zahradě. Pak už jsem křečky raději nechovala.

________________________________

Postupem času naší rodinou procházely další a další zvířata.

Pes jako svatební dar

Jako svatební dar jsme s manželem dostali od mé kamarádky štěňátko (fenečku) krátkosrstého jezevčíka, které jsme dali jméno Desinka. Byla úžasnou přípravou na budoucí potomstvo. Učila nás trpělivosti, bezpodmínečné lásce, důslednosti a mnoha dalším dovednostem, které potřebuje znát budoucí rodič.

jezevčice Desinka

Mnohokrát se podhrabala pod plotem a po hlasitém kdákání slepic se vrátila s opeřeným čumákem. Na nás pak bylo urovnávat se sousedy vzniklé trhliny ve vztazích, škody, vylepšovat plot tak, aby se to příště nestalo a výchovně působit na psa. Efekt však byl u loveckého plemene zcela NULOVÝ. Prostě

Jindy zase „za trest“, že jsme odešli do práce a nechali ji doma, rozcupovala po bytě několik rolí toaletního papíru. Když jsme se vrátili z práce, bylo čerstvě „nasněžíno“ a uprostřed si lebedil spokojený pes.

Při porodu můžete dětem předat lásku ke zvířatům i fobie

Když se narodily děti, předala jsem jim lásku ke zvířatům. Ani jsem vlastně nemusela, šla k nim prostřednictvím pupeční šňůry jako výživa.

U dcery bylo už od batolecího věku zcela jasné, že zvířata budou hrát v jejím životě velmi důležitou roli, možná budou i na 1.místě – před lidmi.

Ještě neuměla pořádně ani chodit či mluvit, lehávala na trávě nebo cestičce, s nosem nalepeným na žížalu či brouka a radostně křičela: „Mami, ňákej bouk! Ňákej bouk!“ (v překladu – nějakej brouk :-)).
Lovila žáby, žížaly, přečetla všechny encyklopedie zvířat a nejvíc (už od školky) milovala koně.

Jejím snem bylo mít vlastního koně

___________________________________

Dnes už ho má….kobylku Emilku

___________________________________

Díky dětem, se seznam zvířat v naší domácnosti rozšířil postupně na myši, křečky, morčata, králíčky a v neposlední řadě britskou modrou kočičku Cassie, která se dožila krásných 19 let a chvíli poté odešla za duhový most.

Časem přibyla druhá kočička Peggy, která bohužel před 4 lety zemřela, a do naší rodiny přišla z dočasné péče po zemřelé majitelce, tehdy 8 letá Ennie. V červenci 2022 nás náhle a nečekaně taky opustila.

Cassie a Ennie

Když na podzim roku 2020 odešla Cassie, Enča byla moc smutná, tak jsme jí pořídili kámoše – Edu. Původně přišel o majitele, který zemřel a pak byl u naší dcery v dočasné péči.

Eda je „Peršák“ a dost svéráz, ale u nás si užívá nadstandartní péči a je spokojený 🙂

Eda – perský kocour

Po odchodu Ennie si Eda užívá individuální péče, ale vypadá to, že se naše rodinka opět rozroste o další kočku. Na počátku podzimu si nás na chatě adoptovala kočička, která se nás drží a dost drze si adoptovala i naši domácnost či postel. Takže brzy s námi odjede domů k Edovi. Uvidíme, jak si porozumí. Zatím jí říkáme Micka.

Tímto výčtem zvířecí historie v naší rodině ZATÍM končí

Jak souvisí láska ke zvířatům a fobie z hadů

Ale proč jsem o tom vlastně psala? Podnět k napsání tohoto zamyšlení byla moje obrovská radost z toho, jak jsem překonala sama sebe a svůj strach. Z hadů. Byl to velký strach, troufám si říct, že až panický. Fobie.

Co se stalo?

S manželem jsme se na začátku tohoto týdne zastavili za dcerou v práci. Pracuje jako prodavačka ve velkém zverimexu. Má na starosti terária.

Radostně nám ukazovala své miláčky a najednou měla v ruce krajtu a podávala mi ji, ať si ji „pochovám“, že je hodná. S panickou hrůzou jsem odskočila o půl metru s tím, že: „FUJ, hadů a velkých pavouků se v životě nedotknu!! Umřela bych strachy.“

Dcera Hanka byla trpělivá a ukazovala mi, jak je opravdu hodný, že není vůbec slizký a studený jak si lidé myslí, ale sametový a teplý – ať si sáhnu..

Had byl opravdu na dotyk teploučký, příjemný a tak jsem svolila s tím, že si ho zkusím vzít do ruky. Srdce mi tlouklo až v krku, ruce se mi třásly jak alkoholikovi při absťáku, podlamovaly se mi kolena, ale DALA JSEM TO!!!

ZLOMILA JSEM „KLETBU“

Tak moc mě to nabilo, že jsem dostala odvahu a vzala si do rukou i dalšího hada – malého albína hroznýška královského. Ten už se trošku kroutil a lezl sem a tam.

Před uchopením hroznýše jsem od dcery dostala jen instrukce: „Buď v klidu, nebuď hysterická a neodhazuj hada do dálky“ (Že by mě znala?)

Ale ne, hysterie se nekonala a hádě jsem v pořádku vrátila.

Ale něco se se mnou stalo..

Postavte se tváří v tvář strachu a fobie je pryč

Nebylo to lehké, stálo mě to hodně úsilí, ale zvládla jsem to! Když jsem to zvládla já, vy, toho svého strašáka taky porazíte!! Možná to nebude na poprvé, možná ani na podruhé, ale to nevadí.

Důležité je vytrvat, zkoušet to a jednou se to povede

Nebuďte na sebe přísní, ale laskaví, pochvalte se za každý, byť i minimální posun k lepšímu. Každý máme svoje NIKDY. Svoje temná údolí, která jsou různě hluboká. V některých je úplná tma a v jiných už se objevuje jiskřička světla v dálce.

Přeji vám,

ať cestou tím tmavým údolím potkáte někoho, kdo vám podá pochodeň se světlem, anebo půjde s vámi, podrží vás a posvítí na cestu nahoru ke slunci.

Tím člověkem s pochodní pro mne tento týden byla moje skvělá dcera.

Děkuji,  Hani..

Vám děkuji, že jste dočetli až sem a držím vám palce, abyste své strachy a fobie zkrotili co nejdříve. Získáte větší svobodu a životní lehkost. A pokud jste se rozhodli mít mě, jako společnici na cestě k odstranění fobie, ráda jí budu. Napište mi na hana.randakova@kineze.cz.

S láskou vaše

Líbil se vám můj článek? Sdílejte ho, ať se dostane k více lidem.

Máte pocit, že rezonujete s mými názory?  Najdete mne na Facebooku na stránce Hana Randáková/Průvodkyně pro ženy

Jste-li žena, která se rozhodla konečně změnit svůj život, zvu vás do své Facebookové skupiny zdarma  Šamanky všedního dne.

Najdete v ní ženy na stejné vlně, takové, které se zajímají o věci, mezi nebem a zemí, ty, co ví, že se věci nemění „jen tak“, ale že pro to musí něco udělat. Jsou ochotné do sebe investovat čas i peníze, protože se mají rády. Zkrátka udělaly první krok – rozhodnutí ke změně.

K dispozici můžete mít mou maximální podporu a spoustu užitečných tipů, informací a každý týden karetní výklad s krystaly. 

Najdete mne také na Instagramu, Tiktoku a Pinterestu.