Magická místa severozápadního Skotska I. část

Část I. – Jak se mi daří plnit si své sny

Cestování bylo pro mne od malička láskou. Kdykoli jsme někam jeli, vždycky jsem se moc těšila a všechna nová a neznámá místa si užívala plnými doušky.

Moji rodiče neoplývali penězi, takže se u nás nekonaly žádné dovolené v Jugoslávii, nicméně jednou jsem jako dítě u moře byla – v Rumunsku. To mi bylo asi 6, tudíž jsem si z toho moc nepamatovala. Jen to, že jsem tam jedla velké zralé broskve 🙂

 

Často jsme jezdívali na chatu v Beskydech, přesněji v Malenovicích u Frýdlantu nad Ostravicí. Chata patřila tátovým rodičům. Víkendy jsme tam (já a bratr) trávili s rodiči a část prázdnin s babičkou a dědou.

 

Byly to chvíle, na které s nostalgií vzpomínám dodnes. Děda mě učil poznávat život v přírodě. Ptáky, motýly, brouky, stromy. K večeru jsme chodívali spolu na kraj lesa, a když se začalo smrákat, pozorovali jsme srnky a jeleny, jak se vychází na paseku pást. To byla moje nejoblíbenější činnost.

 

Dnes ho zpětně obdivuji za to, jakou se mnou musel mít trpělivost, protože už od oběda jsem ho bombardovala otázkou: „A dědo, kdy už půjdeme na ty srnky?“ Nikdy na mě nebyl hrubý, ani mne nijak neodbyl, neokřikl, jen mi trpělivě vysvětloval, že ty srnky vychází ven až za soumraku.

 

Večer, když se setmělo, bylo mou další oblíbenou činností honit se za světluškami a pozorovat jejich taneční rej kolem keřů a v trávě.

Před pár týdny, když jsem večer seděla u Labe a pozorovala hvězdnou oblohu, jsem si uvědomila, že světlušku už jsem nezahlédla mnoho let. Nevím, jestli v Beskydech stále ještě jsou, já už tam bohužel jezdím velmi zřídka.

V průběhu mé puberty jsme s rodiči také cestovali. Navštívili jsme různá místa v Čechách, na Slovensku a také v Polsku. V té době však pro mne cestování bylo utrpením, protože setrvávat na jednom místě s těmi „příšernými rodiči“ byla prostě otrava. 🙂 🙂 Dnes toho lituji, byla to mnohdy velmi krásná místa a jsem vděčná, že z těch výletů zbyly alespoň fotky.

 

Když se nám narodily děti, nastalo období výletování po okolí s kočárkem, a o víkendu chata u Labe.

 

Moje cestovatelské sny byly pohřbeny 

pod haldou plínek

 

Jakmile děti vyrostly z batolecího věku, začali jsme podnikat společné rodinné výlety. Zpočátku vlakem a později už autem. Tehdy jsem si uvědomila, že cestování celé rodiny je hodně odvislé od našich finančních příjmů.

Častokrát jsem se přistihla, že ztrácím radost z cestování, (někdy jsem byla otrávená až tak, že se mi už ani nikam nechtělo) protože jako matka dvou malých dětí a manželka, jsem MUSELA převzít zodpovědnost. Naplánovat všechno dopředu, aby se nezapomnělo něco vzít s sebou. Oblečení, boty, léky, program čím děti zabavit během cesty, jídlo a mnoho dalších věcí.

VŠECHNY MAMINKY JISTĚ CHÁPOU, CO TÍM MYSLÍM

 

Dnes to funguje jinak. Cestuje se bez stresu, když se něco zapomene, tak se to tam koupí. My jsme tehdy byli v situaci, že nebyly peníze „si to tam koupit“. Vím, i v dnešní době spousta rodin řeší existenční problémy, ale přece jen jsou jiné možnosti, když rodina cestuje než v daleké minulosti.

Když bylo dětem 12 a více, cestování pro mne přestalo být takovým stresem a zjistila jsem, že se mi zase vrací mé sny o cestách. Do světa, do cizích zemí, DALEKO. Toužila jsem poznávat nové kraje, lidi, jejich kulturu, přírodu. Měla jsem na seznamu pár míst, kam bych se velmi ráda podívala (Řecko – ostrov Santorini, Anglie, Skotsko, Wales, Island, Irsko, Tibet a další).

Nejvíce mě přitahovalo Řecko a ostrov Santorini. Mnoho let jsem snila o tom, že bych se tam ráda podívala. Je to ostrov opředený tajemnými historkami o Atlantidě a sopečném výbuchu. Četla jsem několik knih o Santorini a hltala všechny cestopisné i historické dokumenty včetně těch tajemných o Atlantidě, která se prý nacházela právě na těchto místech.

Pak přišel první pád na zem do reality

 

Uvědomila jsem si, že se tam nedomluvím. Ačkoli jsem v minulosti pár let pilně studovala angličtinu, všechno jsem zapomněla.

A tak jsem se smutkem v duši hltala každou fotku z dovolené, kterými se pyšnily kolegyně v práci a doufala v to, že jednou přijde čas, kdy taky někam pojedu.

Své sny jsem zase zamkla do šuplíku

 

A pak přišel rok 2012 a můj první splněný sen – SANTORINI! Ten magický rok, spojený s historkami o apokalypse mi přinesl velké štěstí, radost a euforii.

Původně jsem měla cestovat s manželem, ale z pracovních důvodů nemohl, a tak jsme jely s dcerou. Dostala zájezd jako dárek k čerstvé maturitě.

Dvanáctidenní pobyt na Santorini byl úžasný. Magie těch míst je přímo božská a sálá z nich velmi silná energie. Zvlášť na sopce Nea Kameni.

Bylo to poprvé, kdy jsem někde zažila pocit, že TADY jsem DOMA! Kdo se někdy zajímal o regresní terapii, tak pochopí, co se stalo. Otevřely se mi tam příběhy, které jsem prožívala já v minulosti právě na Santorini.

 

Za pomocí mé regresní terapeutky jsem se pak několik měsíců pokoušela o rozklíčování všech těch zajímavých informací, a také mých nemocí, strachů a bolestí, které pocházely právě z té doby a z toho místa. Dokonce i jeden z důvodů, proč se mi nedařilo dosud zhubnout, ať jsem dělala cokoli, pocházel právě odtud.

Pokud vás to zajímá, budete si to moci brzy přečíst ve složce „Příběhy z regresních terapií“ na mém blogu https://hanarandakova.cz/ 

 

Po návštěvě Santorini se všechno změnilo. Jako by nastal nějaký zlom. Ve mně. Najednou jsem zjistila, že i se svou příšernou angličtinou se v cizině dokážu domluvit, a když dojdou slova, přichází na řadu ruce a nohy a JDE TO!!!

A tak jsem začala ve své hlavě plánovat další cesty. Vzpomněla jsem si na to, co mi fungovalo u Santorini (dokumenty, knihy, mapy, fotky od známých, kteří tam byli). Tentokrát se v mém hledáčku ocitla Anglie. Konkrétně katedrála v Salisbury, kde mám taky otevřený nějaký příběh.

Moje touha a zaměření se na cíl, však v té době nebyly tak silné, neboť jsem řešila nějaké problémy v zaměstnání a následný odchod z něj, a tak mi splnění snu jménem Anglie trvalo 6 let. A nebylo to Salisbury, (to bude někdy příště :-)), ale Londýn.

 

Hurá akce jsou vždycky nejlepší!

 

Jednoho pátečního rána na začátku září mi do práce volá kamarádka Marcela a ptá se: „Co děláš za 14 dní o víkendu?“ já na to, že nevím… proč se ptá? „Chceš letět do Londýna?“ Já na to, že chci… a tak se letělo 🙂

Marcela v angličtině začátečník, já mírně pokročilý, s pozitivní zkušeností anglické konverzace v Řecku v roce 2012 (jé, to už je dááávno).

A zvládly jsme to!

Mohla jsem si odškrtnout další splněný sen

 

Bylo – nebylo, najednou se zjevilo Skotsko. Hlavním aktérem této cesty byla opět kamarádka Marcela. Už to nebylo tak akční jako Londýn, cesta se plánovala od března a odjíždělo se na konci května. Pečlivěji se plánovalo zejména z toho důvodu, že nás jelo více. Celkem 4 ženy zralého věku :-).

Plán byl projet za cca 14 dní autem po obvodu severozápadní Skotsko, včetně několikadenního pobytu na ostrově Skye. Částečně šlo i o improvizaci s tím, že některé noclehy budou v kempu (dopředu nezajištěny) nebo v autě a stanu. Spacák povinný.

Prostě DOBRODRŮŽO – ROAD TRIP

 

Přiznám se, že jsem se moc těšila, ale zároveň jsem měla docela velké obavy. Nikdy jsem nic takového nepodnikla. Představa, že budu spát někde ve stanu uprostřed louky plné ovcí a jejich bobků mě příliš nenadchla, ale dobře,

CHCI  VIDĚT  Skotsko?   CHCI!

Taky jsem se bála počasí. Pročetla jsem mnoho knih a vesměs všude psali, že tam pořád prší. Jé, to je „vopruz“, nemám ráda déšť, co když se nastydnu a budu mít zánět močových cest? Do toho psali o těch muškách, co tam otravně štípou. V letadle jsem zjistila, že jsem zapomněla repelent. No, to bude dovolená!!! 🙁

 

 

Děkuji, že jste dočetli až sem

budu se na vás těšit u pokračování článku Magická místa severozápadního Skotska na mém blogu 

https://hanarandakova.cz/magicka-mista-sz-skotska-2-cast/

 

 

Jsem zkušená terapeutka a lektorka. Mou vášní je pomáhat lidem nalézt své ztracené sebevědomí a lásku k sobě. Můj příběh najdete zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Dělají si s vámi ostatní co chtějí a vy nevíte jak se bránit?

    Máte pocit, že jste loutka, se kterou si jiní pohrávají a vy nevíte jak to změnit? V eBooku zdarma Pryč s manipulací se dozvíte 5 zaručených tipů, které vás mohou posunout k větší sebejistotě.

  • Potkáme se na Facebooku
  • Nejnovější články
  • Kategorie